"Stejk po gruzínsku"

Ten den byl jako malovaný, do práce jsem přišel ostře oholen a ostře naladěn, což je způsobeno ranním tréninkem, který mi spolehlivě způsobí záchvat zvířecí žravosti. Proto jsem se i po pár tvrdě odpracovaných hodinách těšil na oběd. Ve frontě jsem, cvičně, vybíral slabší kus, který roztrhám a pozřu cestou k pokladně, ale pak jsem pozornost raději věnoval dezorientovanému triu kuchařek. Legrace, která přešla. Klasické menu nezaujalo, necítil jsem potřebu zopakovat si jaterní a krevní testy, nicméně mě zaujal miniaturní bar, který vypadal jako truhla s pokladem. A ejhle, poklad tam byl a jak je v nadpisu, byl to "stejk jako bejk", po gruzínsku, s koprem a s olivami. Slina ukápla, mozek se zatemnil a já, zradu netuše, jsem si naložil. Jako obvykle, pro středně vzrostlého dinosaura, 2 kousky. Zaplaceno, odebral jsem se s kolegou k místu, kde jsem chtěl, nerušen, strávit příjemnou půlhodinku. První bodnutí tupým nástrojem zůstalo bez odezvy, ta nastala až po aplikování ruční pily v pravé ruce a steak začal pomalu podléhat mému soustředěnému úsilí, hnanému touhou po krvi. Netušil jsem, že se jí dočkám. Po zdolání pevné krusty na povrchu, příště jí zkusím odtavit letlampou, jsem narazil na živý organismus. Myslím, že takhle vypadal první artwork vetřelce. Nejsem xenobiolog, ale strávník, moc mě to nepotěšilo. Zkusil jsem to ale vzít jako vlastnost, ne jako chybu. Dalším problém nastal, co s tím v puse. Rozžvýkat nejde, je to tuhé, chuť divná, kopr ukázal pravou tvář a i ty mosazné cvočky z bot starého kovboje, vydávané za olivy, nezaujaly.
Boj jsem nakonec vyhrál, tedy jak se to vezme, po použití hrubé síly jsem to do sebe nasoukal. Všechno špatně. Zbytek bych definoval jako rozpoutání druhé světové v plechovce od piva. Lokální reinkarnace Dantova pekla skončila dnes ráno.
Příprava proběhla zřejmě dost rychle, rychle opražit, nasypat kopr, naházet olivy, doufat, že to pustí nějakou šťávu a flák s tím do plechové krabice. Užijte si to....