Mondeo MKIII - V6 2,5 170HP

Brácho,
malé video, ať máš představu, než si to projedeš.
Zrovna jsme vezli babičku domů z narozek.
Vlasta

Babička - 85.narozeniny, část 2

Babička - 85. narozeniny

Aneb, ze života celebrity.

Motto dne

Darovanému kozlovi na rajče nekoukej.
Jano díky :-)

Básně podivnýho boxera

Toulavej pes, básně podivnýho boxera od Paula Polanskyho.
Básně, který jsem přečetl jedním dechem. Nic vyumělkovanýho, žádná evokace vzpomínek na hodiny "krásné" literatury na střední. Dědek, kterej je na poslední straně přebalu, píše o svým dětství, o ulici, o rvačkách, o zraněních a o svým talentu. O talentu složit chlapa jednou ranou. V mládí byl jak divokej kůň, životem se prosekal....ručně. Na stáří, chlápek s karfiolovejma ušima, kterej píše básně. Básně o násilí, o tom, co máme v genetický výbavě, bez který bychom se nedostali až sem, o tom, co jednou lidstvo zničí.

JEJICH SKÓRE:

Někteří fandové
vypískaj boxera,
kterej jde do ringu
se spoustou porážek.

Někteří fandové
si myslej, že borec,
kterej má skóre 12:20
je nějaká nula.

Tihle fandové
by se měli kouknout
na svůj vlastní život,
na svý vlastní skóre.

Škoda, že neexistuje
nějakej magazín RING,
aby ukázal jejich vítězství
a jejich porážky v životě.

Většina lidí kráčí životem
a hledá to první vítězství
nad někým,
nad něčím,

ale nikdy se toho nedočká.

Mimochodem, na jedný straně je to v originále a na druhý v češtině.
Knížka na dlouhej večer, na přemejšlení, na procvičení angličtiny, na dodání odvahy.
Doporučuju.

krátká zastávka v Time off Coffee

Jelikož jsem stále v rekonvalescenci po nemilém překvapení z Gruzie, zastavil jsem se v Time off Caffe. Byla to moje třetí návštěva v tomto podniku. Na rozdíl od návštěv předešlých jsem tentokrát vynechal Marlenku, svoji novou arménskou lásku, i palačinky s tvarohem, dokonce i presso. Krátce poté, co jsem s kolegou vstoupil a byl přivítán věčně příjemným personálem, jsem totiž zaváhal při výběru sladkých skvostů za sklem. Toho si všiml pan kuchař a pohotově mi doporučil pannini s tuňákem. Souhlasil jsem a byl jsem pochválen za dobrou volbu. To se mi libí.Usadili jsme se a probrali s kolegou několik zásadních témat týkajících filozofie, vzdělávání a toho, kde se dneska vykousnem. Po několika minutách, kdy jsem hasil žízeň Bonaqou, mi byla předložena lahůdka. Na oválném keramickém talířku z bílého porcelánu, bez kazů, byl umělecky poskládán ubrousek, na něm ležela do zlatova opečená bagetka s průlisy. Nádherně vonící a esteticky vymazlená "kráska" žadonící o první kousnutí. To jsem jí vzápětí dopřál. První dojem jednoduše skvělý, chuť křupavého a voňavého pečiva, kombinovaná s kousky horkého tuňáka, vše lehce dochuceno kořením a zeleninou. Velmi příjemná, lehce aromatická kombinace, která aktivuje slinné žlázy ne ke křeči, ale k velmi jemnému stáhnutí a tím dotvoří první fázi gurmánského zážitku. Veškeré komponenty tohoto zázraku mají poměrně jemnou konzistenci, takže pokud se neovládnete a dopřejete si toho na začátek více, není problém. V lehce povzneseném duchu jsem dorazil zbytek, pozitivní dojem se pouze umocnil a já jsem si v duchu zařadil tento podnik do svých oblíbených. Na závěr zrekapituluji: 20 minut, 45kč za bagetku, 10kč za jemně perlivou Bonaqu, k tomu příjemný personál, skvělé prostředí s dostatkem prostoru, vše stylově zařízeno. Příjemně naladěn jsem odcházel. Vřele tento podnik doporučuji.

http://www.timeoff.cz

PS: Od začátku prosince se má otevírat i restaurace, což znamená, že jedna z dalších recenzí bude ve stylu Champion - Challenger, aneb "Squadra alchemica" vs. "Gurmánův tajný sen"

"Stejk po gruzínsku"

Ten den byl jako malovaný, do práce jsem přišel ostře oholen a ostře naladěn, což je způsobeno ranním tréninkem, který mi spolehlivě způsobí záchvat zvířecí žravosti. Proto jsem se i po pár tvrdě odpracovaných hodinách těšil na oběd. Ve frontě jsem, cvičně, vybíral slabší kus, který roztrhám a pozřu cestou k pokladně, ale pak jsem pozornost raději věnoval dezorientovanému triu kuchařek. Legrace, která přešla. Klasické menu nezaujalo, necítil jsem potřebu zopakovat si jaterní a krevní testy, nicméně mě zaujal miniaturní bar, který vypadal jako truhla s pokladem. A ejhle, poklad tam byl a jak je v nadpisu, byl to "stejk jako bejk", po gruzínsku, s koprem a s olivami. Slina ukápla, mozek se zatemnil a já, zradu netuše, jsem si naložil. Jako obvykle, pro středně vzrostlého dinosaura, 2 kousky. Zaplaceno, odebral jsem se s kolegou k místu, kde jsem chtěl, nerušen, strávit příjemnou půlhodinku. První bodnutí tupým nástrojem zůstalo bez odezvy, ta nastala až po aplikování ruční pily v pravé ruce a steak začal pomalu podléhat mému soustředěnému úsilí, hnanému touhou po krvi. Netušil jsem, že se jí dočkám. Po zdolání pevné krusty na povrchu, příště jí zkusím odtavit letlampou, jsem narazil na živý organismus. Myslím, že takhle vypadal první artwork vetřelce. Nejsem xenobiolog, ale strávník, moc mě to nepotěšilo. Zkusil jsem to ale vzít jako vlastnost, ne jako chybu. Dalším problém nastal, co s tím v puse. Rozžvýkat nejde, je to tuhé, chuť divná, kopr ukázal pravou tvář a i ty mosazné cvočky z bot starého kovboje, vydávané za olivy, nezaujaly.
Boj jsem nakonec vyhrál, tedy jak se to vezme, po použití hrubé síly jsem to do sebe nasoukal. Všechno špatně. Zbytek bych definoval jako rozpoutání druhé světové v plechovce od piva. Lokální reinkarnace Dantova pekla skončila dnes ráno.
Příprava proběhla zřejmě dost rychle, rychle opražit, nasypat kopr, naházet olivy, doufat, že to pustí nějakou šťávu a flák s tím do plechové krabice. Užijte si to....