Babička - 85. narozeniny

Aneb, ze života celebrity.

Motto dne

Darovanému kozlovi na rajče nekoukej.
Jano díky :-)

Básně podivnýho boxera

Toulavej pes, básně podivnýho boxera od Paula Polanskyho.
Básně, který jsem přečetl jedním dechem. Nic vyumělkovanýho, žádná evokace vzpomínek na hodiny "krásné" literatury na střední. Dědek, kterej je na poslední straně přebalu, píše o svým dětství, o ulici, o rvačkách, o zraněních a o svým talentu. O talentu složit chlapa jednou ranou. V mládí byl jak divokej kůň, životem se prosekal....ručně. Na stáří, chlápek s karfiolovejma ušima, kterej píše básně. Básně o násilí, o tom, co máme v genetický výbavě, bez který bychom se nedostali až sem, o tom, co jednou lidstvo zničí.

JEJICH SKÓRE:

Někteří fandové
vypískaj boxera,
kterej jde do ringu
se spoustou porážek.

Někteří fandové
si myslej, že borec,
kterej má skóre 12:20
je nějaká nula.

Tihle fandové
by se měli kouknout
na svůj vlastní život,
na svý vlastní skóre.

Škoda, že neexistuje
nějakej magazín RING,
aby ukázal jejich vítězství
a jejich porážky v životě.

Většina lidí kráčí životem
a hledá to první vítězství
nad někým,
nad něčím,

ale nikdy se toho nedočká.

Mimochodem, na jedný straně je to v originále a na druhý v češtině.
Knížka na dlouhej večer, na přemejšlení, na procvičení angličtiny, na dodání odvahy.
Doporučuju.

krátká zastávka v Time off Coffee

Jelikož jsem stále v rekonvalescenci po nemilém překvapení z Gruzie, zastavil jsem se v Time off Caffe. Byla to moje třetí návštěva v tomto podniku. Na rozdíl od návštěv předešlých jsem tentokrát vynechal Marlenku, svoji novou arménskou lásku, i palačinky s tvarohem, dokonce i presso. Krátce poté, co jsem s kolegou vstoupil a byl přivítán věčně příjemným personálem, jsem totiž zaváhal při výběru sladkých skvostů za sklem. Toho si všiml pan kuchař a pohotově mi doporučil pannini s tuňákem. Souhlasil jsem a byl jsem pochválen za dobrou volbu. To se mi libí.Usadili jsme se a probrali s kolegou několik zásadních témat týkajících filozofie, vzdělávání a toho, kde se dneska vykousnem. Po několika minutách, kdy jsem hasil žízeň Bonaqou, mi byla předložena lahůdka. Na oválném keramickém talířku z bílého porcelánu, bez kazů, byl umělecky poskládán ubrousek, na něm ležela do zlatova opečená bagetka s průlisy. Nádherně vonící a esteticky vymazlená "kráska" žadonící o první kousnutí. To jsem jí vzápětí dopřál. První dojem jednoduše skvělý, chuť křupavého a voňavého pečiva, kombinovaná s kousky horkého tuňáka, vše lehce dochuceno kořením a zeleninou. Velmi příjemná, lehce aromatická kombinace, která aktivuje slinné žlázy ne ke křeči, ale k velmi jemnému stáhnutí a tím dotvoří první fázi gurmánského zážitku. Veškeré komponenty tohoto zázraku mají poměrně jemnou konzistenci, takže pokud se neovládnete a dopřejete si toho na začátek více, není problém. V lehce povzneseném duchu jsem dorazil zbytek, pozitivní dojem se pouze umocnil a já jsem si v duchu zařadil tento podnik do svých oblíbených. Na závěr zrekapituluji: 20 minut, 45kč za bagetku, 10kč za jemně perlivou Bonaqu, k tomu příjemný personál, skvělé prostředí s dostatkem prostoru, vše stylově zařízeno. Příjemně naladěn jsem odcházel. Vřele tento podnik doporučuji.

http://www.timeoff.cz

PS: Od začátku prosince se má otevírat i restaurace, což znamená, že jedna z dalších recenzí bude ve stylu Champion - Challenger, aneb "Squadra alchemica" vs. "Gurmánův tajný sen"

"Stejk po gruzínsku"

Ten den byl jako malovaný, do práce jsem přišel ostře oholen a ostře naladěn, což je způsobeno ranním tréninkem, který mi spolehlivě způsobí záchvat zvířecí žravosti. Proto jsem se i po pár tvrdě odpracovaných hodinách těšil na oběd. Ve frontě jsem, cvičně, vybíral slabší kus, který roztrhám a pozřu cestou k pokladně, ale pak jsem pozornost raději věnoval dezorientovanému triu kuchařek. Legrace, která přešla. Klasické menu nezaujalo, necítil jsem potřebu zopakovat si jaterní a krevní testy, nicméně mě zaujal miniaturní bar, který vypadal jako truhla s pokladem. A ejhle, poklad tam byl a jak je v nadpisu, byl to "stejk jako bejk", po gruzínsku, s koprem a s olivami. Slina ukápla, mozek se zatemnil a já, zradu netuše, jsem si naložil. Jako obvykle, pro středně vzrostlého dinosaura, 2 kousky. Zaplaceno, odebral jsem se s kolegou k místu, kde jsem chtěl, nerušen, strávit příjemnou půlhodinku. První bodnutí tupým nástrojem zůstalo bez odezvy, ta nastala až po aplikování ruční pily v pravé ruce a steak začal pomalu podléhat mému soustředěnému úsilí, hnanému touhou po krvi. Netušil jsem, že se jí dočkám. Po zdolání pevné krusty na povrchu, příště jí zkusím odtavit letlampou, jsem narazil na živý organismus. Myslím, že takhle vypadal první artwork vetřelce. Nejsem xenobiolog, ale strávník, moc mě to nepotěšilo. Zkusil jsem to ale vzít jako vlastnost, ne jako chybu. Dalším problém nastal, co s tím v puse. Rozžvýkat nejde, je to tuhé, chuť divná, kopr ukázal pravou tvář a i ty mosazné cvočky z bot starého kovboje, vydávané za olivy, nezaujaly.
Boj jsem nakonec vyhrál, tedy jak se to vezme, po použití hrubé síly jsem to do sebe nasoukal. Všechno špatně. Zbytek bych definoval jako rozpoutání druhé světové v plechovce od piva. Lokální reinkarnace Dantova pekla skončila dnes ráno.
Příprava proběhla zřejmě dost rychle, rychle opražit, nasypat kopr, naházet olivy, doufat, že to pustí nějakou šťávu a flák s tím do plechové krabice. Užijte si to....

Mortis Rex

Zdá se, že se mi splní sen, opravdový sen, který jsem kdysi měl. Brácho, ty víš.
Mezi tím brakem, co teď chodí do kin, se totiž objevil zajímavý počin, byť zatím ve stádiu plánování. Mortis Rex od režiséra Petera Briggse. Příběh je načrtnut velmi jednoduše, partička římských legionářů potká hladovou příšeru. Pan Briggs má sice jen 25 miliónů dolarů, což na dnešní poměry není mnoho, nicméně pomáhal s prvním Hellboyem a snad si dá záležet. Doufám, že si pohraje s atmosférou, s prostředím a béčkové triky vymazlí k dokonalosti. Pokud sežene někoho jako je Gerard Butler, tak má alespoň někoho na závěrečnou nakládačku. Hádám, že scénář bude z těch jednodušších, zkusím zaspekulovat: Parta hochů v sukýnkách vlítne na úvod, po vzoru Gladiátora, do lesa. Jenže místo bandy houmlesáků ve zmazaných medvědích kůžích, tam nebude nikdo. "Ok chlapi, vyhráli jsme kontumačně, párty může začít". A začne, tedy doufám, že to začne, zmizí pár lidí, předpokládám, že i lowendový záporák, který hlavnímu hrdinovi spálil kožené cvičky, nebo nalil pivo za krk. No a než si legionáři navléknou svoje kazajky z nulapětky plechu, bude vymalováno, krví. Potom, jak už to tak bývá, pomine první leknutí, 80% komparsu to má za sebou a na konci prvního poločasu dostane někdo nápad, jak dát příšeře na držku. Prostě vetřelec na zemi a ve starověku, nepřeříznete ho z dvaceti metrů paprskem, ale z dvaceti centimetrů pěkně po staru, kudlou. Tradiční zápletka v netradiční době. Béčko jak vyšité. Těším se.

Více na http://www.bloody-disgusting.com/news/14395

Dexter - mikrorecenze seriálu

Dexter je fajn chlápek, zaměstnanec u policie, hodný přítel a milující bratr. Dexter je vrah a ne ledajaký, je to vrah sériový. To ho sice diskvalifikuje z ligy Mirka Dušína, ale za to to dává seriálu pořádnou štávu. Přes den zavřený v laborce, v noci expert přes pilku, vrtačku a kleště.
Vše v chromu a kůži. Pán je gurmán. Budiž mu polehčující okolností, že svoje znalosti anatomie rozvíjí pouze na zlých lidech. Holt špatná karma je průšvih.
První sérií se prolíná případ Icetruck killera, který si s Dextrem hraje na schovku, druhou jsem ještě neviděl. Co mě dostalo, jsou vnitřní pochody a komentáře hlavního hrdiny a hlavně flashbacky s Harrym.
Harry je policajt, Dexterův adoptivní otec, chlápek ryziho charakteru a velkého srdce. Ví o Dextrových sklonech k vraždění a snaží se kluka zachránit před elektrickým křeslem velmi specifickou výchovou. Zlom přichází v okamžiku zjištění, že to není až tak efektivní. "Když to nemůžeme potlačit, musíme to usměrnit." Díky Harry, tahle hláška se hodí na víc věcí a ne jenom Dextrovi :-).
Co mě nepotěšilo, byl okamžik, kdy se na scéně objevil Rudy "Kudrnáč" alias pan Protéza alias Icetruck Killer, přítel sestry hlavního hrdiny. Jasný záporák od prvního momentu, kdy nasazuje dřevěnou nohu italskému pořezovi v nemocnici. Nicméně další zlomy jsou hodně překvapující. Vřele doporučuji.

Garáž - starší recenze

Přátelé, kamarádi, soudruzi,
včera jsem se stal čerstvým držitelem zážitku, o který se musím podělit.
Ano, jak říká klasik Kryton, jsou to informace, které je bezpodmínečně nutné sdělit.
Včera v podvečerních hodinách jsem s přáteli navštívil Garáž.

Garáž je podnik - hospoda, která má mezi ostravskými štamgasty a hampejzníky velmi dobrou pověst a to právem.

Design:
U vstupu vás uvítá zeleně svítící světlo semaforu a vnější stylová výzdoba navozuje pocit autoservisu pro kubatury od 6 litrů výše.
Průchodem do zádveří a vstupem dalšími prosklenými dveřmi, ze kterých se na vás zubí vyžilá rajda, se dostanete do reinkarnace Mazanýho králíčka stříknutého barem Titty Twister z Tarantinovsko/Rodriguezovský romantiky Od soumraku do úsvitu.
Sál osázený dubovými lavicemi, uprostřed růžový Cadillac, menší podium s výbavou obýváků naších dědečků a babiček, bar a dětská židle.
Na stěnách vysokovoltážní elektronika a plechový lampy u stropu.

Obsluha:
Místo šmrncovní kočky s pevnejma čtyřkama přišel neoholenej, zmazanej pořez....s pevnejma čtyřkama.
Nicméně pohodář, věděl o čem mluví a navíc v servisu taky nečekáte chlapa v obleku s krajkama.
Vždy přišel tak akorát, přičemž tahle dovednost je už dost vzácná.
Bod navíc.

První chod:
To co pořez hodil na stůl se slovy: "Tohle je grátis" ; byl škopek sádla se škvarkama a hromada chleba.
Pánové, zažil sem sádlo v havířský hospodě, ale tohle byla úplně jiná liga, jemnost sádla sametová, chuť lahodná, vůně vyjímečná,
rovněž škvarky byly bez chyby, jejich konzistence lehce mramorová, křupavost vhodná, byť lehce tvrdší ale nic co by vylomilo tesák šavlozubýho tygra. Dal jsem 3 chleby s pořádnou vrstvou a trochou soli.

Druhý chod byla gulášovka,
pokud by jste čekali vývar z fuseklí, který je nám předkládán dole v kantýně od nedostudovaného alchymisty Gilgameše Kozla, tak opak je pravdou.
Přihodit k ní 4 knedle, máte hlavní chod. Masa hodně, ostatních ingrediencí taky. Nádhera. Přihodil jsem k ní další chleba se sádlem.

Finále
Tatarák, nechal jsem si ho namíchat, bylo toho 10 deka, ale stačilo, chuť vyvážená a byl z masa.
Jako příloha 4 topinky, dobře propečené, nespálené, prostě akorát. Česnek, cibule a ostatní, bez chyby. Pro jistotu jsem k tomu hodil další chleba se sádlem.

Finále 2
Kámoš si dal žebra, zase nic z rachytický dryády chycený v lese bez listí, ale pořádnej kus žebra asi od někoho z rodiny toho pořeza, kterej nás obsluhoval.
Hromada masa, nedalo se to sníst, chuť výborná, kámoš si je tam dává pravidelně a vždy bez chyby. Prolitý pár kouskama zaneá nesmazatelnou stopu v trávícím traktu a v chuťových buňkách

Finále 3
Pro slabší povahy, salát dala si ho kámošova manželka, asi dobrý.

Pivo
Plzeň, dal jsem si plnotučný, bez komenáře, dvanáctka od pánů Pilsnera a Urquella nikdy nezklame.

Pracovního prostoru bylo dost, i batole, které tam bylo s námi, si to pochvalovalo.
Kdykoliv mrsklo hračku jakýmkoliv směrem, vždy to bylo dost daleko, aby to nikoho netrefilo.
Obsluha v pohodě. Dýško jsem dal nadstandardní. Spokojeny byly obě strany. Dá se platit kartou.

Závěr:
pokud bych měl hodnotit na stupnici do 1 do 10, kdy 1 je příšerný zážitek způsobující samovolný únik tělních tekutin
a desítka maximálně příjemný zážitek, způsobující samovolný únik tekutin, tak dávám 8.

Info:
http://www.garageclub.cz

Zajděte tam, nebudete litovat.
Vlasta

PS: Hodnocení po 24 hodinách: V pohodě, můj bio-jadernej reaktor funguje.

Gabka

Krátká návštěva u mých přátel. To malé klubíčko, které mi sedí na klíně, je jejich domácí štěstí. Jmenuje se Gabka a je to malinká, věčně zářící neposeda.
Má i svoje stránky http://www.gabrielahojgrova.cz/
Jde s dobou :-)

Trocha "romantiky" uprostřed pracovního dne

Návštěva v Hornickém muzeu

Starší akce na téma těžba na Ostravsko-Karvinsku.
Zajímavá výstava, vypečení prezentátoři, hnusný pivo.
Závěr je jediný, respekt všem, kteří se tím živí a živili.
Přikládám fotku z expozice - starší brácha ET Mimozemšťana. http://www.muzeumokd.cz/

První příspěvek

Toto je první, bezobsažný, příspěvek na mém prvním blogu. Enjoy :-)